Drobečková navigace

Úvod > Historie a kultura > Dějiny školství

Dějiny školství

Český národ má dlouhodobou tradici od osídlení území praotcem Čechem až po vznik státu. Měl mnoho chrabrých králů, udatných bojovníků za vlast i práva lidu, učenlivých a moudrých občanů, ale vzdělanosti se dostávalo jen vyvoleným. Ne jiná byla situace v naší obci, která byla založena podle zápisu biskupství olomouckého biskupem Brunem v roce 1270, nomen villam Branek.

V těchto dobách uměli číst a psát jen někteří šlechtici a hlavně jejich písaři, díky jim se nám zachovaly mnohé údaje, a to ještě většinou v jazyce cizím našemu lidu, v latině, nebo němčině. Podle dochovaných záznamů i lidové tradice, školství v naší obci až do roku 1780 neexistovalo. Nebyla škola, nebyli učitelé. Koncem druhé poloviny 18. století učila děti místních sedláků číst a psát neznámá paní, a to jen v zimních měsících. Za vyučování platili rodiče dětí této paní naturáliemi, většinou luštěninami a palivovým dřívím. Takovéto školní vyučování se udrželo až do roku 1780, kdy dekretem císařsko-královského mocnářství ve Vídni bylo rozhodnuto a obcím doporučeno, zřizovati školy, a to ve městech i na vesnicích. Osoby, které se chtějí věnovati vyučování - kantořině, musí složiti zkoušky před krajským školním komisařem ze čtení a psaní. Postupně, jak byly v obcích a městech školy zřizovány, byly mnohé obce k těmto již postaveným školám "přiškolovány". Ke škole v naší obci tak byla přiškolena obec Police a Oznice.

První škola v Brankách byla postavena v roce 1780, v místech kde dnes stojí dům č. p. 66 Borovičkovi. Školu postavil Obecní úřad, budova byla dřevěná, měla dvě místnosti. Jedna větší sloužila za třídu, měla 1 lavici na sezení, nikoliv pro psaní. Druhá menší místnost byla bytem pro učitele, jimž byl pan Antonín Čáp. Podle vybavení školy lze souditi, že ve škole se učilo převážně čtení a něco málo psaní na kolenou na břidličné tabulky. Školní docházka nebyla povinná, děti docházely do školy v době, kdy nemusely pomáhati rodičům při polních pracích a pasení dobytka. Plat prvního učitele Ant. Čápa byl 47 zl., 7 krejc. a 4 sáhy palivového dříví. Po 10ti-letém vyučování byla škola pro děti již nedostatečná a Obec Branky pronajala dům č.17. Zde byla velká místnost s 5 lavicemi upravenými pro sezení i psaní. V tomto domě se vyučovalo 25 let, od roku 1790 až do roku 1815.

Dětí navštěvujících školu stále přibývalo a proto Obecní zastupitelstvo rozhodlo postaviti školu novou, větší. To se podařilo za přispění barona Pillersdorfa částkou 1200 zlatých a podpory náboženského fondu. Do nové školy byl dosazen druhý učitel pan Augustin Slámečka a při dostatku dětí se vyučovalo na směny, dopoledne a odpoledne.

V roce 1874 byla zděná budova školy rozšířena o další třídu a do školy přichází nový učitel pan Josef Lang z Holešova a je jmenován nadučitelem. To je dnešní tvář části školy, jak ji známe s vchodem od kříže od kostela, jednoposchoďová budova. Do této školy chodilo v roce 1870 155 žáků a učitelé učili až dlouho do večerních hodin.

Ani rozšířená škola nestačila pojmouti všechno žactvo, které ji chtělo navštěvovati, i když mělo úlevy při jarních a podzimních pracích na poli a výpomoci rodičům při sklizni. Průměrný počet žáků byl stále kolem 150 až 160 dětí. Obecní zastupitelstvo v Brankách proto v roce 1921 rozhodlo školu opětovně rozšířiti a přistavěti tak, aby stačila pro všechny žáky. S pracemi na výstavbě se započalo v červnu 1922, tak aby školní rok 1923/24 mohl být započat v nové budově. Stavební práce prováděla firma Alois Sedlář, stavitel z Valašského Meziříčí. Současně prováděla tato firma i přestavbu mlýna v Brankách. Více se pracovalo na přestavbě mlýna než na škole a bylo nebezpečí, že termín dostavby nebude dodržen. Díky přísnému dozoru pana stavitele byly práce včas provedeny a l. září 1923 nastupovalo slavnostně do nové školy 160 dětí. Správcem školy a řídícím učitelem byl pan J. Gillar a učitelé pan Ant. Weingart a Jan Bátrla. V nové škole se značně zlepšila návštěvnost dětí a bylo dostatek prostoru. Dík porozumění Obecního úřadu a iniciativě pana starosty Alberta Günthera byla škola vybavena moderními lavicemi a školní rada vybavila školní knihovnu a zakoupila tělocvičné nářadí. Mimo to darovala Kčs 400,- na školní pomůcky pro chudé žáky. V nové škole se dobře učilo žákům i učitelům. Třídy byly světlé a čisté, učitelé na dobré úrovni a zapálení pro věc. Žákům se věnovali při vyučování i mimo něj, protože bydleli v obci.

Rok 1924 byl pro školu významný několika událostmi. 25 června 1924 se děti účastnily vítání prvého presidenta Dr. T. G. Masaryka na náměstí ve Val. Meziříčí. "Děti viděly svého presidenta". V tomto roce se zřizuje pro děvčata školní kuchyně pro přípravu vaření a vyučování ručním pracem. Kuchyně je plně vybavena nádobím a pro šití zakoupen šicí stroj. Vyučování zajišťují specialisované učitelky. Aby se dodržovala jednotná vyučovací doba byl ve škole zřízen el. zvonek. V tomto roce odchází ze zdravotních důvodů do penze pan řídící Jakub Gillar a nastupuje do školy učitelka Josefa Filipová později Bátrlová.šk. rok 27-28.jpg

V roce 1928 projíždí obcí 24. června autem president Dr. T. G. Masaryk a školní mládež i členové Obecního zastupitelstva mu připravili náležité uvítání. Školní děti mávaly praporky při hlavní silnici. V zimě 1928/29 panovaly veliké mrazy a spousty sněhu. Mrazivé počasí vyvrcholilo v únoru 1929, kdy teploty klesaly pod -40°C. Školní třídy nešlo vytopit, teplota ve třídách byla jen 8°C a vyučování bylo z těchto důvodů od 15/2 do 28/2 přerušeno a dětem uděleny zimní prázdniny.

V roce 1937 organizují učitelé školy pietní akt k úmrtí prvého presidenta Dr. T. G. Masaryka na vzpomínkovém večeru s občany. Válečná léta 1939 až 1945 neproběhla bez následků v naší škole. Učitelé se snažili i přes německý nátlak udržeti v dětech duch vlastenectví, pořádali s dětmi besídky, divadelní představení, mikulášské nadílky. Politickému dění se stranili. Zvůli okupantů se však nevyhnuli. Dne 8. dubna 1941 byli zatčeni učitelé Jan Bátrla a Josef Tomšík a uvězněni v koncentračním táboře. O rok později byl zatčen i místní farář pan František Matýsek. Během válečných let byli učitelé přeřazováni na nucené práce ve zbrojním průmyslu a na školách docházelo ke slučování tříd pro nedostatek vyučujících. V naší škole se v roce 1940 snížil počet tříd z 5-ti na 3 třídy a v roce 1942 dokonce na 2 třídy. V tomto roce navštěvovalo školu 99 žáků.

Poslední válečný rok 1944/45 byl mimořádně zvláštní a to tím, že se učilo s velkými přestávkami a prolukami. Poslední dva učitelé pan Dungel a Bayer nasazeni na práce do Zbrojovky ve Vsetíně a vyučování začalo až v říjnu, kdy nastoupil pan Viktor Martínek. Tento učitel pak vyučoval 2 třídy tak, že vyučoval jen 3 hodiny a to do 9. ledna 1945. V lednu byli do školy nastěhováni tak zvaní "Zákopníci", občané kteří prováděli v okolí obce obrané zákopy a zátarasy. Aby se výuka vůbec nezanedbávala, dostávaly děti 2x týdně domácí úkoly v pohostinství pana Velikovského v sále a zadanou látku si probíraly doma samovzděláváním. Koncem dubna "Zákopníci" odešli, jelikož se blížila fronta a do školy se nastěhovaly oddíly německé armády. Po přechodu fronty a osvobození obce dne 6. května Sovětskou armádou se skupina vojáků usídlila ve škole, kde zůstali až do 20. května 1945. Po vyčištění školy od slámy a jiných nečistot a po sesbírání munice a ručních granátů v jejím okolí se započalo dne 22. května s výukou ve 3 třídách. Vyučování zahájili navrátivší se učitelé Jan Bátrla a Josef Tomšík a paní učitelka Doláková.

Vzhledem k nepravidelnosti ve vyučování a prolukám v návštěvnosti byl školní rok 1944/45 prodloužen a vyučování ukončeno dne 19. července 1945. V roce 1945 l. 9. nastupuje do prvního poválečného ročníku školy 92 žáků do 3 tříd.

Až do šedesátých let se počet žáků navštěvujících školu pohyboval kolem 90 - 100 dětí ročně. Dokonce v roce 1963 navštěvovalo školu 114 dětí v 5-ti postupných ročnících, ve 4 třídách. Po těchto létech začal počet dětí velmi klesat a v roce 1990 dosáhl vrcholu. Školu navštěvuje jen 28 dětí. Ve školním roce 1993/94 je ve 2 třídách a 4. postupných ročnících 34 dětí.

V roce 1947 je potřeba připomenout odchod učitele Josefa Tomšíka do školy do Veselé a nástup paní učitelky Švábové roz. Kočárové. V roce 1949 umírá bývalý učitel Ant. Weingart a školní děti se s bývalým panem řídícím důstojně rozloučily účastí na pohřbu. V roce 1953 nastupuje do školy jako ředitel Oldřich Žlebčík, který vedl děti k zájmu o pěstování rostlin a zahrádkaření. Děti z 5. postupného ročníku chodily sbírat mandelinku i brambory na místní JZD.

V roce 1958 byla zřízena v budově Místního národního výboru Mateřská školka s celodenním provozem. Od roku 1960 dostávají děti ve školách učebnice a některé školní pomůcky zdarma. Náklady hradí stát.
Od roku 1963 a nástupu ředitele Rostislava Hradila dochází ve škole k modernizaci zařízení i výuky. V roce 1958 byl do celé budovy zaveden vodovod, olejové podlahy nahrazeny parketami. V roce 1963 byl postaven nový
septik, přestavěny WC. Provedena výměna lavic za stolky a židle, zakoupen magnetofon a diaprojektor a obnoveno rozhlasové zařízení v celé škole.
V roce 1970 doznala celá budova celkové opravy. Provedena oprava komínů, hromosvodů, plechové krytiny, výměny oken a nástřik fasády, nová el. instalace.

Odchodem ředitele Rostislava Hradila do Loučky 1984 nastupuje ve zdejší škole vláda žen.

Ředitelkou se stává paní Vědunka Konečná a po 5ti-letém působení ji vystřídává další žena paní ředitelka Kateřiňáková od roku 1990. Za jejího působení dochází k celkové vnitřní přestavbě školy. V březnu se škola přestěhovala do budovy Mateřské školky, kde se vyučuje ve dvou třídách dík malému počtu žáků - 33.
Zařízení školy je uloženo v bývalém Kině, v budově č. 17 a ve sklepích Mateřské školky. Stavební náklad přestavby školy činí 5,5 mil Kč. Návrh projektu přestavby školy a realizaci provádí firma VM Real (dříve Stavební podnik) Valašské Meziříčí. Rekonstrukce budovy byla nutná pro sníženou únosnost stropních a střešních trámů hnilobou. Kapacita upravené školy je počítána pro 90 -100 dětí ve tří třídách.
Při slavnostním otevření školy je uložena ve zdi v přízemí Pamětní listina
v kovovém tubusu-schránce, spolu s platnými penězi roku 1993.

Po 70ti-letém užívání a sloužení bude opět škola sloužit dalším našim dětem k výuce i radostem. Věříme, že se dětem bude v nové moderní budově, krásné z venčí i uvnitř bude líbit a budou z ní vycházet děti bráneckých občanů
s bohatými znalostmi a budou dělat čest sobě i celému národu.

K znovuotevření rekonstruované budovy školy zpracoval:
Otmar Urc, kronikář obce

Obec Branky